Mizející lidé+Diplomatická mise do kmene Kiofusei(Matejniz+Meiki Ookami)

First topic message reminder :

Úkoly:
1) chránit diplomatický konvoj
2) navštívit vesnici Sluneční Srpek a vyřešit záhadu ztracených lidí.
3) pokusit se navázat diplomatické vztahy s kmenem Kiofusei.

Takahiro

Ona si mě ještě nevšimla? řekl jsem si v duchu a vylezl jsem na menší skalku, kde jsem si lehl a začal se tvářit nevinně, přičemž jsem jedním okem pozoroval Meiki...

Meiki Ookami

Oddávala jsem se vodě dopadající na mé nahé tělo. Ještě by to tak chtělo mýdlo anebo šampon, abych se mohla pořádně namydlit. Voda stékala a nová zase dopadala a stále to tak kolovalo a kolovalo. Zvuk vodopádu mě takřka ohlušil, ale i přesto jsem si nemohla nevšimnout nezvaného hosta. Jakmile jsem si všimla, že tu někdo takový je, složila jsem pečeť. Takahiro si mohl těžko z té dálky všimnout, že za mě už tam je jen vodní klon a já sama jsem se v hlubinách vody vydala plavat nezvanému hostu vstříc. Abych ho překvapila výskokem z vody a následného dopadu na něj.

Takahiro

Nevšiml jsem si ničeho zvláštního, když najednou jsem měl opět onen příjemný pocit. Čekal jsem jestli se něco stane, ale viděl (vlastně neviděl) jsem že ne... opět jsem Meiki chytil a odstrčil ji stranou... poté jsem začal lapat po dechu...

Meiki Ookami

"Zase ty?!" Rozčílila jsem se, ale dost dobře jsem věděla o tom, že toho na sobě zrovna moc nemám, a proto jsem se vypařila stejně rychle, jako jsem se objevila. Oblečení sice ještě bylo trochu mokré, stejně jako já, ale natáhla jsem ho na sebe a běžela jsem zpátky ke konvoji. Začala jsem mít ten dojem, že mě ten úchylák sledoval.

Takahiro

Tohle už byla vyložená provokace. Slezl jsem z kamení a běžel jsem ke konvoji. Cestou jsem zakopl o jakousi díru a něco se mi stalo s nohou. "Jau!" vykřikl jsem. Meiki byla ještě v doslechu a pokud byla přítomna duchem tak to musela slyšet. Snažil jsem se vstát ale nešlo to, což vedlo k tomu, že jsem se začal pomalu soukat směrem vpřed.

Meiki Ookami

Zastavila jsem hned, jak jsem uslyšela Takahirův výkřik. Hraje to nebo se mu něco stalo? No, rozhodně bych ho tu neměla nechat, jestli se mu něco stalo. Pomalu a opatrně jsem se vracela zpátky směrem, odkud vyšel Takahirův výkřik. Jestli to jen hraje, tak toho hulváta...

Takahiro

Po chvíli jsem viděl váhavě přicházet Meiki... "No je fakt, že být jí, tak bych se na sebe vykašlal", ale jak bylo vidět, tak mi přišla pomoct. "Mám něco s nohou" řekl jsem tlumeně a opět jsem se snažil vstát.

Meiki Ookami

"Tak se nehejbej... Jestli je to zlomený, tak si rozhodně tím, že se budeš pokoušet vstát nepomůžeš." Začala jsem ho znovu buzerovat, jako by byl malé dítě. No jo, ale co teď dělat... Nejsem zrovna lékař... Onii-san, kde jsi, když Tě potřebuju! V hlavě mi probleskly nejenom nápady, jak dostat Hulváta zpátky ke konvoji, ale také i vzpomínky na bratra. "Yosh!" Zvolala jsem, když jsem se konečně rozhodla, co dělat. Složila jsem pečeť a řekla: "Mizu bunshin no jutsu!" A vytvořila jsem vodní klon, aby mi pomohl odnést Hulváta ke konvoji. Já chytila Hulváta za pravé rameno a podepřela ho tak a klon za rameno levé a taktéž ho podepřel. Nakonec jsem si ho společně chytily mezi sebe a vytvořily mu opěradla a zároveň ho nesly.

Takahiro

"Díky za pomoc" řeknu nesen Meiki. a pomáhám jí tou zdravou nohou...

Urgkek
" No to si děláte..."
radši ani nedořekne když vidí jak se Takahiro podpírán Meiky a jejím klonem šourá zpátky k vozu.
" Já sice chápu ,že sem vám nezakázal se zmrzačit ale..."
trochu se rozčiluje.
" no doufám ,že si ze mě děláte jen legraci a že bude moct chodit. Jinak nám při misi bude platný jak mrtvému kožich."

Meiki Ookami

"Ale, no tak, Urgkek-san, než opravíme povoz, tak bude určitě v pořádku." Snažila jsem se Urgkeka uchlácholit, ale už jsem se cítila trochu vyčerpaně. Na chvíli jsem se soustředila jen na to, kolik asi tak může jeden Hulvát vážit. Začala jsem dokonce přemýšlet nad novou fyzikální veličinou, jejíž jednotkou by byl jeden Hulvát a měřila by se podle Zvrhloměru. Tento výlet do říše fantazie mě však stál soustředění a v okamžiku se klon proměnil zas na vodu. Voda sice dopadla na Takahira, ale mokrý Takahiro na mě. Nebyla jsem připravena na to, že ho budu podpírat sama, a tak mě jednoduše srazil k zemi.

Takahiro

Po pádu na zem jsem se odvalil o půl metru stranou a zeptal jsem se Meiki: "Jsi v pořádku?", protože v pořádku rozhodně nevypadala. a začal jsem zjišťovat co mám s nohou, byl to pravděpodobně jen podvrknutý kotník, ale nic by se nemělo podceňovat. zkusil jsem nohou pohnout a vcelku to šlo. "Ještě tak čtvrt hodinka a noha bude v pohodě" řekl jsem pak ještě Meiki...

Meiki Ookami

"Jistě, jistě..." Odpověděla jsem nejistě. Najednou jsem měla takový divný pocit. Těžko říct z jakého důvodu, ale bylo to něco mezi mrazením a překvapením. Pomalu jsem přicházela na kloub, co to může být. Svědilo to, pak škrábalo. "Co to?!" Vyjekla jsem. Na zádech se mi pohupovalo bodláčí, které jsem nemohla za boha sundat.

Takahiro

Meiki se přichytil na záda bodlák, který se následně snažila sundat. Začala velmi výstředně poskakovat, přičemž poskakovala i její dvojčata. Trochu jsem se pousmál a sundal jsem jí bodlák ze zad, což jsem ovšem dělal nerad, protože jsem jí chtěl sledovat.

Meiki Ookami

"Um, díky..." Uklidnila jsem se. Ačkoliv mě místo, kde byl bodlák neustále svědilo. Měla jsem sto chutí si svléknout svršek a začít se škrábat až k euforii, ale jaksi to nebylo možné a měla jsem svou hrdost. Jen jsem zaťala zuby a dělala, jako by to bylo velice příjemné. Jen jsem si představovala, jak už se drbu, i když jsem nemohla.

Urgkek
"Ehm ... no dobře tak to bych byl rád."
konstatoval . Zbytek oprav probíhal v klidu za chvíli už se celí slavný vozík dal znovu do pohybu i s jeho doprovodem cesta probíhala bez větších komplikací až do chvíle kdy se začalo smrákat. Do uplně tmy zbývala tak hodina možná dvě. Zastavili jste na louce. Největším porostem tu jsou keře s trny nicméně na dřevo na oheň to stačit bude navíc tu budete mít přehled. zbývá se tedy jen domluvit na hlídkách a jít spát.

Meiki Ookami

"Um, vezmu si první hlídku." Zkonstatovala jsem, když jsem zastavili na louce a blížilo se k noci. "Vy dva byste si měli odpočinout, přeci jenom jste byli dneska oba zranění." Usmála jsem se na Urgkeka i Takahira a poodešla dál od tábora, abych měla lepší přehled.

Takahiro

"Kdyžtak tě potom vystřídám" odpovím a jdu si chystat věci ke spánku. Při odchodu ještě dořeknu: "Jen mě nezapomeň vzbudit kdyby se něco dělo", no koneckonců dva ninjové lepší než jeden..

Meiki Ookami

Dřepla jsem si na zem dál od tábora, nohy pokrčené v koleni přitáhla k sobě a objala je. Chvíli jsem jen vzpomínala na domov, ale pak jsem se zase vrátila do reality. Jeden člověk přece jen nemůže uhlídat tak velký prostor. Uvolnila jsem ruce a složila pečeť. Vytvořila jsem sedm vodních klonů a poslala je hlídat ve dvojicích na různá místa a jeden zůstal se mnou. Teď už by mě nemělo nic překvapit. Přeci jenom, jakmile se klon zničí, tak bych to měla hned vědět.

GM(alias diplomat mi spí ale musím hýbat dějem)
7 klonů pro tebe bylo víc než namahavé přeci jen jednoho užjsi použíla a tak jsi vlastně byla ráda že se po odbu tvé hlídky nic moc nedělo jen občas něco zašustilo v křoví ale to byla spíš ještěrka nebo zajíc. Prostě rutyní nuda. Dvě hodiny nudy sice plynou pomalu ale dá se to je čas předat hlídku.

Meiki Ookami

"Aaah! Konečně!" Zívala jsem a protahovala se, zatímco jsem nechala klony konečně rozpadnout. Byla jsem tak unavená, že jsem se sotva doplížila do tábora. Cestou jsem jen neustále zívala a zívala. Doploužila jsem se k táboru a mrknutím oka se rozhlédla po okolí. Přemýšlela jsem, jestli mám budit Takahira, který je by mohl být ještě zraněný anebo raději ten vcelku neznámý doprovod, ačkoliv by to vyšlo nastejno. Krom toho, že je hulvát, jsem toho o Takahirovi moc nevěděla. Přesto jsem se rozhodla doplahočit k neznámému doprovodu a zatřást s ním, když jsem s ním však začala třást a volat: "Vstávat! Vstávat!" Únava mě již přemohla a já usnuvší dopadla na toho, koho jsem chtěla probudit. Už nebyla šance, aby mě někdo probudil. Usnula jsem jako dřevo, s výrazem jako zmučený anděl.

GM zase a znova
probuzený člen doprovodu má trochu šok z toho že jsi na něj spadla teda není mu to nepříjemné jen má povinosti a tak z pod tebe jemně vstane přikryje tě nějakou přikrývkou a vzbudí ještě kolegu. Spolu hlídají další dvě hodiny baví se o lovu o ženách prostě klasika. I oni se docela efektivně nudí. Po dvou hodinách je na řadě . Tajahiro jeho vzbuzení je normální zacloumání a slova.
"Vstávej je řada na tobě."

Takahiro

Poté, co mě vzbudil jeden ze stráží jsem si protřel oči a odhrnul jsem ze sebe přikrývku. Když jsem se rozhlédl kolem už skoro svítalo. Našel jsem si nějaké vhodné místo a začal jsem s hlídkou, tedy jsem každých 15 minut obešel tábor jestli se něco neděje.

Urgkek
Nuž tedy dobrá ti co předávali hlídku Takahirovy byli už druhá skupina a tak na něj zůstala vskutku ranní hlídka. Pláň se ukázala jako velice rozumné místo protože neposkytuje tmavá zákoutí ani nic jiného kde by vás něco mohlo překvapit. Sice na vás odevšad vidí,ale stejnou výhodu máte i vy. Tedy první noc na výpravě byla více než klidná. Je tedy čas udělat snídani probudit tábor a vyrazit na další cestu. Na obzoru vidíte les takže nejspíš dost času dnes pojedete lesem ( les je smíšený relativně řídký ,žádná velká džungle...každopádně je v něm spousta zatáček a cesta je úzká takže doprovod musí jen před a za kočárem.