Mizející lidé+Diplomatická mise do kmene Kiofusei(Matejniz+Meiki Ookami)

Úkoly:
1) chránit diplomatický konvoj
2) navštívit vesnici Sluneční Srpek a vyřešit záhadu ztracených lidí.
3) pokusit se navázat diplomatické vztahy s kmenem Kiofusei.

Jen co jste vyšli ven z Takawiho stanu zjistili jste že přípravy na diplomatickou misi jsou v plném proudu. Chystali se konvoje do všech směrů. Váš konvoj čítal malou 4 kolovou kárku táhnout dvěma koňmi. Řízená byla kočím diplomat seděl uvnitř stejně jako dary celkem velké hodnoty. (kárka je zastřešená dřevěná berte jí jako jakousi primitivnější verzi kočáru). Mimo kočího dělají doprovod kárce 4 Tur-ara s jezdci . Vypadá to na úplně obyčejné bojovníky . Dva jsou vybaveni luky a meči. Dva mají palice. o jídlo a zásoby se pak starájí vaky na všech Tur-ara. Takže by jídlo minimálně po dobu cest s konvojem , neměl být problém.
Jak brzy zjsitíte Diplomat se jmenuje Urgkek. Je to celkem pohledný 30-tník a vypadá že je tu jako jediný trochu zkušenější ninja. Nelze si nevšimnout malého bubínku který má připevněn k pasu.

Takahiro

Vyhoupnu se na svého tur-ara a přidám se ke konvoji, respektive se postavím do jeho čela. a Zeptám se diplomata: "Můžeme vyrazit?"

Meiki Ookami

Hmm... Přemýšlivě si chvíli prohlížím Tur-ary, přičemž se pomalu přidávám ke konvoji. Nevypadá to, že by tu byl nějaký Tur-ara volný. Zřejmě mám asi dělat společnost diplomatovi. Podivně se pousměji. Těžko říct, jestli mi na myšlenky přišla nějaká zvrhlá myšlenka nebo jestli to byl jen další ironický pošklebek nad tím, jak by to asi dopadlo. "Zdravím, lidičky." Zamávám přítomným a nasadím svůj těžký arzenál úsměvů a vzdušných polibků.

Meiki Ookami

Pak že to tu lidi rozptyluje... Já mu na to naletim. Chladná reakce ve mě probudila plamínek nenávisti vůči Takawimu. Tvrdil, jak jsou tu lidé, obzvlášť muži rozptylováni a možná i nebezpeční, ale i když tady škádlím kobru bosou nohou, tak abych o jed ještě prosila. Alespoň jsem si potvrdila svoji verzi příběhu. "Urgkek-san," chtěla jsem ho oslovit, ale nakonec jsem si řekla, že to nemá cenu a jeho jméno tak nějak z mých úst jen vyšumělo. Svorně jsem si upevnila své věci a doprovázela jsem konvoj.

Takahiro

Jen co jsme se rozjeli jsem se otočil směrem dozadu na "kočár" a seskočil jsem z tur-ara směrem ke kočáru. Trochu jsem ho minul, ale zachytil jsem se za okraj, takže jsem nespadl. sedl jsem si dovnitř a řekl jsem: "Zdravím" vypadalo to sice divně, ale takový prostě jsem...

Urgkek
" Ale zdravím."
vypadal trochu překvapeně přeci jen bylo fajn tu mít ještě někoho měl občas pocit že je mu z té mladé dívky poněkud více teplo než by se slušelo. A to jí Takawi určitě dával školení o tom že se má trochu víc obléknout. No snad nebudou v noci problémy s hlídači...
*Křuch.*
ozvalo se z ničeho nic a celí vůz se zastavil. Žel se zastavil moc rychle takže vystřelil milou Meiky přímo na Takahira . Přistání to bylo měkké a nu dost možná velice příjemné. Diplomat je na tom o trochu hůř dostal hlavou o stěnu kočáru a ještě se na něj vysypali totemy a zlaté mince.

Takahiro

Ve chvíli se ozvala rána, Najednou něco hladce přistálo v mém obličeji. Že by to nebylo příjemné, to se říct nedalo. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem si uvědomil co se stalo. Chytil jsem Meiki a posadil ji zpátky: "Tohle už radši nedělej"

Meiki Ookami

Když mě Takahiro jednou rukou chytil za bok a posadil mě zpátky, to bych ještě vydýchala. Ale když mě k tomu druhou rukou tlačil přímo na hrudník, začala se ve mě vařit krev. V duchu jsem takřka křičela, ne, řvala: "Ty jedno vše ignorující prase." Ale uklidnil mě to, na co mě posadil. Respektive jsem se začala starat o to, na co mě posadil. Bylo to tvrdé a navíc mě to nepříjemně tlačilo na zadnici. Podívala jsem se, co to je. "Urgkek-san!" Skoro jsem vyjekla zděšením. Seděla jsem na totemu, který spolu se svými kamarádíčky Urgkeka zavalil. Rychle jsem se zase zvedla a začala totemy a to ostatní odhazovat na Takahira.

Takahiro

"Mohlas' mě udusit" křiknul jsem na Meiki a snažil jsem se vyhýbat totemům a podobným věcem. "Tohle jsem opravdu na téhle misi nečekal"

Meiki Ookami

"Jako by se ti taková smrt nelíbila!" Okřikla jsem ho a pokračovala jsem v hodu na Takahira a záchraně Urgkeka. "Kdybys radši nekecal a taky mi pomohl!" Začala jsem být celkem nemilosrdná. Tady šlo o život. Nebo to přeháním? Znejistila jsem a na chvíli se zarazila, ale pak jsem se raději rychle zase vrátila k odhozu věcí.

Takahiro

"To je fakt" zamyslel jsem se a radši jsem jí šel rychle pomoct s odhazováním věcí. "Nemůžeš si získat mou pozornost tím že mě zabiješ" prohodil jsem při tom s úsměvem.

Urgkek
"Ehmf."vidá diplomat jen evidentně dostal hodně silnou ránu. zhruba v tu chvíli se ve voze objeví jeden z doprovodu.
"Jste v pořádku?"
celkem hloupí dotaz neb je jasně vidět že diplomat v pořadku není . DKyž pomužete diplomata dostat ven tak se ho ujme jeden z lučišníků . Druhý ošetřuje kočího vypadá to že má ošklivě vymknuté rameno. Ale hlasité *plonk* a fixace znamenají že to takový problem nebude. Problem je fkat že chybí pravé přední kolo a tedy právě jeho rozbití je důvod vašeho poněkud rychlejšího zastavení. Taky to vypadá že se zlomil voj držící koně k vozu a ti nejspíše někam odběhli. Vzhledem k tom uže tu 4 z doprovodu není usuzujete, že už jel se svým Tur-ara ty koně hledat.
" No vypadá to na nucenou pauzu, aspoň na chvíli budeme potřebovat abyj ste vynosili věci ven a našli tam nahradí kolo. Pokud tam není(jako že není) tak se pro něj musíte vrátit do tábora. Taky by to chtělo sem dotáhnout kus dřeva nebo něco na opravu uchycení pro koně ..." mudruje strážce s palicí , tedy přesně ten co vás šel kontroloval jestli jste celí.

Meiki Ookami

Začala jsem rychlostí blesku přehrabovat a vyndavat věci ven. Hledala jsem kolo nebo alespoň něco, co by se tomu podobalo. Když se mi nepodařilo nic takového najít, houkla jsem na Takahira: "Hej, ty, ano, ty, cos mě ošahával... Máš Tur-ara, ne? Tak s ním okamžitě vyraž do tábora!" Můj pohled byl ďábelský a neúprosný. Teď nebylo radno odporovat. Vlastně jsem ani netušila, proč tak vyšiluju, asi hormony.

Takahiro

"V momentě jsem zpátky" opáčil jsem a skočil na tur-ara, se kterým jsem odjel směrem zpět.

Tábor kolo material a tak...
zpět v táboře tě moc nečekal iale když jim vysvětlíš jaká je siruace dají ti kolo ap ošlou s tebou i zkušeného řemeslníka aby dal do kupy vůz.

Na místě nehody se zatím vše dává do kupy podařilo se chytnotu koně a odvest je zpět pomocí páky také zvedli vůz. Kočí i diplomat už vypadají celkem dobře takže to i vypadá že až bude řemeslník hotov budete moci jet. Žel máte tak minimalně hodinku čas než všechno obstará. Doprovod toho využívá k sesednutí z tur ara a protáhnutí se vyndají také častí zásob ( ve směs placky sušené .. a podobné trvanlivé jídlo. není o nic moc ,ale když nechcete lovit. Také nakrmí své Tur-ara. je ale jasné že cestou rozhodně někdy lovit budete muset. Vy sami máte nejspíš čas dořešit zasadní otázky toho co se vlastně ve voze stalo a až se vše orpaví tak i dát zase věci zpátky a pokračovat v cestě. ( meikdy nemůžeš si nevšimnout že po tobě doprovod hodně pokukuje něco si šeptají a občas se hodně smějou.)

Meiki Ookami

Od počáteční ignorace až k šuškání... Nevěděla jsem si, co si myslet. Buď to byli záletkáři a pleticháři anebo spíš proutníci s ideálním počtem partnerek jedna na celý život. Teď byl ale v mém zorném poli pouze Urgkek. Sedla jsem si vedle něho a chvíli jsem ho jen tak pozorovala. Konečně jsem se uklidnila a oheň ve mě ustal. V domnění, že mu to udělá lépe, jsem ho chytla za ruku a zeptala se, jak je na tom.

Takahiro

Vrátil jsem se zpět a řemeslník se pustil do díla. rozhlížel jsem se kolem a můj pohled se zastavil na Meiki "Co si o sob myslí?" řekl jsem potichu a pomalu jsem šel k vozu.

Urgkek
ledva se trochu vzpamatoval ucítil že ho Meiky drží za ruku. Skoro nadskočil.
"Hej."
mimoděk si zkontroloval jestli má bubínek a tak . Evidentně na tohle aktuálně neměl náladu.
" hale chovej se jako valečnice ano?"

Takahiro

Při slovech o válečnici jsem se pousmál do dlaně, ale Meiki neměla šanci si toho věimnout. Jakmile jsem přišel blíž sdělil jsem Urgkekovi současnou situaci a čekal jsem na reakci.

Meiki Ookami

"Ro-rozumím... Promiňte." Odpověděla jsem skromným hlasem. Žádné díky, žádné jsem v pořádku... Kdopak se tady asi chová jako malé dítě. Jen jsem se na něj mile usmála, zvedla se ze země a odešla k blízkým stromům. Přeci jenom jsem se doteď chovala tak, jak se většinou očekává. Mile a svéhlavě. Dřepla jsem si tam na bobek a začala ze sebe sundavat obvazy. Jakmile se mi to povedlo, začala jsem se pídit po vodě. Nejlépe vodopádu, ale řeka nebo jezero by úplně stačilo.

Takahiro

Jdu tím samým směrem jako Meiki a připadně pokukuju po něčem co by stálo za porážku.

Meiki Ookami

Pokračuji v cestě lesem, dál a dál, hloub a hloub. Vlastně jsem neslyšela to, co Urgkek řekl. Byla jsem tak moc zamyšlená a tak moc zahleděná do sebe, že jsem si ani nevšimla, jak daleko už jsem od konvoje. Když v tom mě probral pád do vody. Chvíli jsem se jen tak potápěla hloub a hloub, níž a níž, když jsem se konečně zcela probrala a vyplavala na hladinu vody. Chvíli jsem jen tak plavala sem a tam, ale nakonec jsem na chvíli vylezla, pověsila oblečení na strom, ale předtím jsem ho ještě vyždímala, a zase se vrátila do vody. Doplavala jsem pod vodopád, kde byla voda poměrně mělká, protože tam bylo dosti kamenných výčnělků. Na jeden jsem se postavila a začala se pod vodopádem sprchovat. (CENZURA )